Prvních 48 hodin: Moc, kterou jsme odevzdali systému: Oleg Vojtíšek, Olga Nešporová, Magdalena Ondrová, Barbora Steinlauf

Na pohřbu můžeme napsat vzkazy na rakev.

Tatínek umřel. A teď rychle: zavolat lékaře, na internetu najít nejbližší pohřební službu, ať si ho co nejrychleji vyzvednou. Hned ráno jít sjednat pohřeb do kanceláře na pobočku, kterou stihnu ideálně ještě před prací. Naobjednat věnce, sestavit parte, vybrat rakev z katalogu. Tak vypadá nejklasičtějších 48 hodin od úmrtí.

Olga Nešporová, etnoložka z AV ČR, o tom konstatuje: “Lidé přestali být na péči o umírající zvyklí. Nevíme, co si s mrtvým počít, a bojíme se jeho tělesnosti a případných změn.”

Mrtvé lidské tělo ale není biologický odpad. Jak hezky říká náš Oleg: “Mrtvý člověk už nedýchá, nekašle a nekýchá. Bakterie tam být mohou, ale milují našich živých 36 stupňů. Pokud jste se nebáli dotýkat za života, není důvod se odtahovat teď.” Prvních několik hodin od úmrtí patří vám a jemu, nikoli pohřebním zřízencům.

Magdalena Ondrová z hospice doplňuje příklady z praxe: v hospicích je normální, že sestřičky rodině pomohou tělo umýt, obléci a celkově připravit. Někdy rodina chce upravit vlasy, jindy jim dát něco se sebou na cestu. A někdo potřebuje třeba jen konzultace po telefonu, jak na to.

Všichni tři odborníci se tedy napříč obory shodnou na tom samém: bojíme se smrti a bojíme se mrtvého těla. Přitom nám ale jeho úprava může neskutečně pomoct. Zesnulý už je klidný, nic ho nebolí a máte ho plně v rukou. Ten klid se přenese i na vás, když mu dáte šanci. Rozloučit se, udělat mu poslední službu, naposledy se postarat. A teprve pak ho nechat jít.

Pokud se chcete o prvních 48 hodinách od úmrtí dozvědět více - na co máte právo a co vám nikdo nesmí zakazovat, čtěte rozhovor Kláry Nesitové s naším Olegem, ale také Olgou Nešporovou, Magdalenou Ondrovou nebo Barborou Steinlauf, zdravotnickou advokátkou.

Barbora Steinlauf: Máte nárok na klidnou smrt?

“Já už nechci žít, nech mě umřít…” Řekl vám tohle někdy umírající? Má nárok na to v poklidu zemřít? Dokážete na to odpovědět?

Barbora Steinlauf a Oleg Vojtíšek natáčí podcast v soumraku nad Prahou

Nejspíše ne. A mnozí lékaři nejspíše také ne.

Právní systém zdravotnictví v oblasti umírání velmi zaostává: dlouhou dobu byl budován tak, aby chránil lékaře a podpořil je v případě, že se dopustí nezakonného jednání. Barbora Steinlauf jako zdravotnická advokátka jde ale opačným směrem – chrání práva umírajících a snaží se šířt osvětu o tom, na co má člověk během umírání nárok.

Pokud nedokážete odpovědět na tyto otázky, určitě byste si měli pustit podcast, který natočil náš Oleg s Barborou Steinlauf:

Jak postupovat, když mi někdo umírá v nemocnici, a mám pocit, že se k němu nechovají dobře? A co když pojmu podezření, že zemřel chybou nemocnice?

Stačí jako informovaný souhlas skutečně jen podepsaný papír?

Když odmítnete lékařskou péči, přicházíte tím zároveň o paliativní péči?

A vůbec.. jak je na tom eutanázie (usmrcení na žádost) v kontextu českého práva?

A tím ještě nekončíme: Barbora zároveň nově spustila projekt O závěru života. Dejte své rodině vědět, jak chcete umřít, když už sami nebudete moct rozhodovat. Nebo se tam podívejte, jak o tom rozhovor s umírajícím vůbec vést.