POHŘEBNÍ OBŘADY
Jak vypadá dobrý pohřební obřad?
Především je osobní. Má být v souladu s tím, co si přál zesnulý, ale má také pomoci pozůstalým – je hlavně pro ně. Proto je dobré, když se do obřadu zapojí. Naše pohřby organizujeme tak, aby pozůstalí byli jejich součástí, ne pouze nečinnými účastníky.
Dobrý pohřební obřad má být také důstojný. Měl by mít pevnou strukturu a scénář, ale měl by také reagovat na potřeby pozůstalých. Může tedy začínat pomalu a smutně, ale může končit vesele jako oslava života.
Kde takový pohřební obřad uspořádat?
Na místě, které nám dovolí bezpečně truchlit, ale zároveň nás neuvrhne do deprese. Místo má být povznášející, nebo alespoň příjemné. My pořádáme pohřby v historických vilách, kostelech, saloncích, galeriích, smutečních síních, kavárnách a podobně. Na pohřby venku zase vybíráme zahrady, parky, památky, soutoky řek, splavy, lesy i louky… Tady jsou hezké příklady míst pro dobrý pohřeb.
Co na dobrém pohřbu děláme?
Vtáhneme pozůstalé do dění a dáme jim prostor doříci nevyřčené, vykonáme zesnulému poslední službu, nebo jim jen vytvoříme místo, kam se mohou vracet vzpomínat. S pozůstalými jsme neustále v kontaktu a pomáháme jim pohřeb naplánovat krok po kroku. Snažíme se, aby každý obřad byl jedinečný a pomáhal pozůstalým s tím, s čím pomoc potřebují. Proto zde nabízíme pouze inspiraci, co na pohřbech děláme a proč to pomůže.
Pustíme si písně, nebo je zahrajeme
Hudba doprovází obřady od nepaměti. Mnohé písně nám připomínají šťastné i smutné chvíle, probouzejí vzpomínky. Výběr písní necháváme plně v rukou rodiny. Nemáme žádný repertoár písní, žádný sled, ani přesný počet, vždy záleží na tom, co přesně chce rodina na obřadu dělat. Umíme ale poradit, která píseň se kam hodí.
V čem nám to pomůže? Hudba pomáhá se utišit a skutečně se “zpřítomnit”. Sestavování playlistu je jednoduchou, ale velmi pohlcující terapetuickou činností: co měl zesnulý rád? Co máme rádi my? A co jsme rádi poslouchali spolu? Tím, že písně budeme pečlivě vybírat, zavzpomínáme na zesnulého, uctíme ho a uvědomíme si mnohé i sami o sobě.
Sepíšeme a předneseme smuteční řeč
S rodinou pečlivě řešíme velkou řeč: na hodinu až dvě si s nimi sedneme a posloucháme o zesnulém, zajímáme se a doptáváme. Potom napíšeme řeč a rodina ji může dále upravovat. Smuteční řeč by měla oslavit život zesnulého ale také nabídnout úlevu – že náš milovaný tu žil, že svým bytím ovlivnil svět kolem sebe a že lze pokračovat v jeho díle i bez něj.
V čem nám to pomůže? Je to jedinečná příležitost se vypovídat někomu, kdo zesnulého neznal, a tedy pro něj nejsou žádné příběhy “ohrané”. Navíc to sejme “stres” ze psaní a přednášení před lidmi. Sednout si, dát si s námi kávu a mluvit je v závěru velmi příjemně strávený čas, který pomáhá truchlení.
Dáme prostor pozůstalým mluvit
Možná, že někdo z hostů má něco připraveného či napsaného a chtěl by to říct nahlas. Mohou to být příběhy kamarádů, historky z mládí, občas stačí i pouhé děkuji, které chtějí sdělit všem na pohřbu, ale málokdy je na to vhodná příležitost. My jim ten prostor doříct to nahlas dáme – ale nikoho do toho nenutíme.
V čem nám to pomůže? Pokud se po pohřbu nekoná kar nebo podobná akce, rodina se mnohdy nedozví krásné příběhy a vzpomínky, které by jim hosté třeba rádi předali. A občas je jenom hezké slyšet, že v truchlení nejsme sami a že naše zesnulého milovali i ostatní.
Oheň předá naše vzkazy
Vždy je něco, co jsme zesnulému neřekli. Nebo nemohli, nebo nechtěli. Přineseme podložky, tužky, papíry. Pak zapálíme oheň a po jednom vzkazy předáme plamenům. Nikdo už je neuvidí. Vzkazy pálíme v naší obřadní nádobě, proto můžeme být kdekoli, kde je to aspoň trochu venku: veranda, zahrada..
V čem nám to pomůže? Oheň je pradávným symbolem smrti, ale také očisty. Dává nám teplo a světlo, chrání nás před temnotou, ale zároveň nás může popálit a bolet – stejně jako láska. Když vzkazy pohltí oheň, každý do nich může s klidným svědomím napsat skutečně to, co by řekl jen a pouze zesnulému.
Voda předá naše vzkazy na lodičkách
Ne všechno si stihneme říct ještě za života. Můžeme tak poslat naše vzkazy zesnulému po vodě na speciálním, rozpustném papíře. Poskládáme lodičky a pustíme je po řece, nebo je necháme rozpustit v naší nádobě. A pak už jen sledujeme, jak se slova rozpíjí a s nimi i malinká kapka našeho smutku. Voda naše vzkazy předá.
V čem nám to pomůže? Voda symbolizuje očistu, řeka je tok času. Smývá z nás hříchy i zlo, bez vody by nebyl život. Zvlášť, pokud měl náš milovaný vztah k vodě, kudy jinudy mu poslat naše poslední vzkazy?
Vítr předá naše vzkazy na baloncích
V mnohých tradicích odchází duše do nebe: ať už tomu tedy věříte nebo ne, vidět, jak vaše vzkazy stoupají do nebe po balóncích, může být velmi ozdravné. A nejenom pro vás – hodí se to také pro děti, které si pak z pohřbu neodnáší trauma.
V čem nám to pomůže? Napsat poslední vzkaz zesnulému a sledovat, jak od vás stoupá do nebe, je krásná metafora odcházení, kterou pochopí i děti. Už jen to, že děti zesnulému na balónek namalují obrázek a poté se ho musí vzdát, je důležitá lekce o smrti.
Minuta ticha při svíčkách
Držet minutu ticha za zesnulého je výraz úcty. Na chvíli se ztišit, zahloubat do vlastních myšlenek. My to spojujeme se zapálením svíce – každý jednu dostane a zapálí si ji od té hlavní (v kostele od paškálu). Poté je podržíme v dlani. Ztlumíme světlo, vypneme hudbu, abychom skutečně na chvíli vydechli. Nakonec je můžeme jeden po druhé přinést dopředu a položit k rakvi, nebo urně.
V čem nám to pomůže? V neustálém stresu a shonu často zapomínáme na to, že emoce je potřeba procítit. A nebát se jich. Prvním krokem z žalu je si vůbec dovolit ho cítit. Zatímco nám tedy svíce taje ve dlaních, trochu to hřeje a místy to pálí – stejně jako nás vzpomínky místy pohladí, jindy bodnou.
Vysazení stromu či pietní zahrádky
Strom a rostliny vůbec symbolizují cyklus života, který je nekonečný. Pokud máme popel zesnulého v urně doma, pozůstalí z širšího okolí tak často přicházejí o možnost na něj chodit vzpomínat. Pomocí stromu či zahrádky popelu zesnulého dáme nový význam a navrátíme ho do přírody, odkud vzešel.
V čem nám to pomůže? Sledovat, jak strom roste a mění se napříč obdobími pomáhá lépe uchopit cyklus života a vypořádat se se smrtí. Navíc mohou všichni pozůstalí přiložit ruku k dílu a pečovat o strom či zahrádku během nadcházejících let, což nám dává důvod se k zesnulému vracet ve vzpomínkách.
Rozptyl popela do řeky
Voda symbolizuje očištění duše a svobodu, řeka tok života. Voda odnese našeho milovaného a odplaví část našeho smutku. Můžeme přidat okvětní lístky nebo věneček z květů, které poplují s ním. Nebo někdo raději naloží popel do malých lodiček, které postupně odplouvají, než se zcela rozpustí (a jsou ekologicky nezávadné). Povolení k rozptylu zařizujeme vždy my.
V čem nám to pomůže? Plynutí vody připomíná plynutí času, které nám přináší hojivý klid. Pomalé odplouvání symbolizuje odchod milovaného.
Rozptyl popela do nebe v balonu
Nejenom duše může odejít do nebes – i popel tam lze rozptýlit. Spolu s popelem naplníme balon heliem a vypustíme jej. Balon pak přibližně ve výši 9 kilometrů praskne a rozptýlí popel našeho milovaného do nebe. Zatímco balon stoupá a vzdaluje se nám z dohledu, můžeme si lépe uvědomit, že od nás zesnulý sice odešel, ale že míří do světla a nikdy nás úplně neopustí, protože bude všude kolem nás.
V čem nám to pomůže? Je to jednoduchá, ale krásná metafora odchodu na věčnost, kterou pochopí i děti.
Uložení urny na hřbitov, nebo do přírody
Možná máte urnu s popelem zesnulého, ale ještě jste se neodvážili ji uložit mimo domov. Nebo jste uspořádali obřad, ale urnu si vzali domů. Pokud již přišla ta chvíle, že chcete zesnulého “propustit”, můžeme urnu společně uložit do kolumbária nebo hrobu. Nebo také ke stromu na lesním hřbitově.
V čem nám to pomůže? Propustíme zesnulého do “jeho světa” a odlehčíme vlastní duši. Budeme vědět, že zesnulý našel své stálé místo, ať se s námi stane už cokoli, a lidé budou mít kam na něj chodit vzpomínat.
Uložení rakve do hrobu na hřbitov
Pokud si přejete zesnulého uložit do hrobu v rakvi, pomůžeme vám vše zařídit a můžeme to spojit třeba s obřadem vzpomínání. Do rakve můžeme přidat poslední dárky pro zesnulého . A na rakev můžeme položit třeba krabici se vzkazy od pozůstalých, aby se zesnulým byly “navždy”.
V čem nám to pomůže? Rozloučit se přímo s tělem zesnulého nám dává jedinečnou šanci si skutečně uvědomit, že odešel. Věříme, že pokud s tím jsou srovnaní dospělí, i děti pohled na zesnulého zvládnou a nevybudují si v sobě strach ze smrti.
Malování vzkazů na urnu nebo rakev
Lidé již od nepaměti své zesnulé obdarovávají uměním: soškami, šperky, hudebními nástroji.. úplně nejlehčím způsobem, jak dnes zesnulému něco darovat, aby to s ním zůstalo, je mu to namalovat či napsat přímo na urnu nebo rakev. Mohou to být osobní vzkazy nebo třeba obrázky od dětí.
V čem nám to pomůže? Budeme mít jistotu, že naše vzkazy a “dary” zůstávají skutečně se zesnulým. Pro děti je to navíc příjemná aktivita, které se mohou lehce účastnit – narozdíl od nás dospělých totiž jinak celý proces plánování pohřbu vnímají velmi “odtrženě”.
Vypouštění motýlů
Motýl symbolizuje transformaci, proměnu z jedné formy existence do jiné. V jiných kulturách je také symbolem duše nebo i lásky. Abychom je ale netrápili, musí být teplota alespoň 21C. Můžeme je společně vypustit během pohřbu nebo i na karu.
V čem nám to pomůže? Odchod našeho milovaného může být krásný a křehký moment zároveň, symbolicky můžeme jeho duši vypustit “na křídlech motýlů”.
Vypouštění luceren
Připomeneme si, že i v nejtemnější noci svítí světlo naděje. Symbolicky tak můžeme vzkazy zesnulému poslat po lampionech do nebe a sledovat, jak k němu odlétají. Při tomto obřadu je ale potřeba myslet na to, že můžeme lucerny vypustit pouze při bezvětří, mimo zástavbu a letiště. Při špatném počasí proto myslíme na náhradní ceremonii, třeba balónky místo lampionů.
V čem nám to pomůže? Víra, že duše odchází do nebes, nepanuje pouze mezi věřícími. Proto je tento obřad hezkou alternativou pro všechny části rodiny. Světlo luceren pomůže najít cestu nejenom našemu zesnulému, ale i nám.
Ohňostroj popela
Pohřeb může a má být také oslavou života. Ohňostroj je symbolem nových začátků (třeba nového roku), ale úplně původně sloužil k zahánění zlých duchů. Rachejtle umíme přizpůsobit tak, aby nesly popel zesnulého a rozptýlily ho po obloze. A nemusí to být nutně v noci – umíme to i tak, aby byl vidět ve dne.
V čem nám to pomůže? Rozptyl popela v ohňostroji se rozhodně nevidí každý den. Možná, že váš zesnulý byl tak jedinečný, tak optimistický, že si nedokážete představit, že by chtěl mít smutný, tichý pohřeb. Naposledy tak může mít tu možnost vás opravdu překvapit.
Pohřeb jako procházka
Proč nám procházka pomáhá smířit se se smrtí?
Chůze: Chůze podporuje fyzické i mentální zdraví. Ale především je symbolem životní cesty. Připomíná nám, že všechny změny zvládáme lépe, když je děláme krok po kroku. A při chůzi se vedou rozhovory lépe než u stolu.
Příroda: Pobyt v přírodě snižuje stres a únavu, zlepšuje náladu.
Socializace: Společná cesta nebo společný cíl posílí pocit společenství s ostatními poutníky. Můžeme zlepšit vztahy v rodině. Nebo vznikne jakási svépomocná skupina.
Soustředění: Příroda nám umožní znovu se soustředit - stačí třeba jen poslouchat zpěv ptáku, nebo šumení větru a na nic nemyslet. V pozvolné chůzi můžeme ale také vnímat, co se děje uvnitř nás, a lépe to přijmout.
Vzpomínky: Procházka nám umožní vytáhnout na světlo dávno zapomenuté vzpomínky. Víme, že zvuky a vůně spouští naše vzpomínky líp než vyprávění.
Pokání: Pouť odedávna sloužila k vyvinění z hříchů. Kdysi ji ukládal kněz, později si ji věřící ukládali i sami.
Spiritualita: V evropské historii, ale i v pohádkách, je pouť součástí přechodového - iniciačního rituálu. Pomáhá nám projít změnou.
Koloběh života: Střídání ročních období a neustálá změna nám připomínají nevyhnutelnost smrti, ale také to, že poutníkův současný stav je jen dočasný. Slunce jednou vyjde - alespoň zatím vždy vyšlo.
Chcete vidět, jak to vypadá?
Podívejte se na Fokus Václava Moravce (Česká televize). Je to už dávno, ale natáčeli jsme s nimi, co vše lze dělat na obřadu, aby to pomohlo. A také jsme řešili, proč a jak to děláme.
Nevíte? Zavolejte nám na 775 856 857. Nebo napište SMS či na WhatsApp.
Spolu něco vymyslíme.
JAK POHŘEBNÍ OBŘAD POMÁHÁ?
POMŮŽE POZŮSTALÝM POHŘEBNÍ RITUÁL, CEREMONIE?
Pomáhá se odloučit od zesnulého
Potřebujeme si uvědomit, že náš milovaný zesnulý je už na lepším místě, ať je to kdekoliv. K tomu nám pomůže pohřební obřad: zážitek, na který se nezapomíná, který prožijeme spolu a má silný příběh. A do toho příběhu budeme zapojeni.
Přináší krásu a oslavu života
Pohřeb je smutný, ale může být povznášející. Pohřební obřad nám pomáhá přijmout smrt a rozloučit se s našim milovaným, ale myslíme, že jeho život si zaslouží oslavit. Obřadní síně jsou studené a smutné, naše obřady jsou vřelé a plné lásky.
Pomáhá najít nové místo v životě
Pohřeb je i přijímací rituál: pomáhá nám přijmout novou realitu, začít budovat nové vztahy, nové vazby s rodinou i přáteli. Stejně, jako například společný oběd či oslava. A společným posezením má správný pohřeb také končit.