Jak Anička ze Zrádců usnula ve své rakvi na Křivoklátě. Ale taky o pohřbívání křečků.

Anička Kadlecová ze Zrádců natáčí podcast s Pohřebními průvodci: s Noemi Svobodovou a Sandrou Šindelářovou.

Zrádci! Sledujete je?

Pokud jste někdy v životě hráli městečko Palermo (a všechny jeho možné varianty, včetně třeba hry Among us), určitě vám ten koncept nepřijde nijak nový: hráči přes den plní mise a v noci zrádci eliminují jednoho z hráčů. Na další den hráči kromě mise hlasují, kdo je zrádce – a koho ze "svých" tím pádem eliminují sami.

Zrádci vůbec se rádi točí kolem tématu smrti. Ve druhé sérii si dokonce hráči lehali do rakví, byli v nich zavření, ostatní jim házeli květiny do hrobu.. zkrátka si vyzkoušeli všechno, co všichni jednou zažijeme.. akorát potom z toho hrobu už nevstaneme.

Anička Kadlecová, kterou jsem si pozvali do podcastu, aby nám o své zkušenosti ve Zrádcích povyprávěla, prý, zavřená ve své rakvi na Křivoklátě, usnula.

Zrádci jsou samozřejmě hra: je tam s vámi štáb a když už si lehnete do rakve, nebývá to s vědomím, že jste umřeli, ale s vědomím, že nechcete vypadnout. Když se ale víko vaší rakve jednou doopravdy zavře a vy jste opravdu vypadli, vlastně to symbolizuje smrt.

Přihlížel štáb k jejich největším strachům - třeba klaustrofobii?

Nakolik si hráči uvědomovali symboliku hry na život a na smrt?

Hráči během dvou týdnů prožijí celý malý život, přičemž netuší, kdy skončí. Proto jdou do všeho naplno, bez cavyků, hlavně aby nevypadli.

Jak to, že když máme místo dvou týdnů třeba devadesát let, ale s úplně stejnou nejistotou, zda tu zítra budeme, tak se stáváme tak pohodlnými?

A analogiemi můžeme pokračovat: každý jsme přesvědčeni o vlastní jedinečnosti, ale i když ze hry vypadneme, příběh běží dál. A nejinak je tomu ve smrti.

Letní epizoda o Zrádcích (pozor na spoilery!), o (ne)smrtelnosti a o tom, že ve hře na život a na smrt se o sobě člověk dozví víc, než by možná chtěl.. a taky o pohřbívaní křečků a kryonice! S Aničkou Kadlecovou mluví Pohřební průvodci Noemi Svobodová s Sandra Šindelářová.

Poslouchejte na Spotify a jiných platformách.

Vojta Náprstek: Vyhrůžky uškvařením, začátky kremace, spektakulární pohřeb na nádraží. S Pavlou Hubáčkovou z Náprstkova muzea.

Pavlou Hubáčkovou z Náprstkova muzea natáčí se Sandrou Šindelářovou podcast o pohřbu Vojty Náprstka.

Jak jsme se dostali od vyhrožování uškvařením po kremační velmoc?

Před sto padesáti lety se u nás pohřbívalo jenom do země. A všichni brojili proti kremaci.

Dnes u nás probíhá přes 80 % pohřbů žehem. A všichni brojí proti lidskému kompostování, neboli teramaci. Kdo ví, jak to bude vypadat za sto let?

Znáte ale příběh toho, kdo u nás tu kremaci vůbec prosadil? Vojta Náprstek nebyl jenom jeden z prvních feministů (založil Americký klub dam, ve kterém prosazoval vzdělání pro ženy), ale také jeden z prvních Čechů, kteří se přes odpor církve i společnosti nechali zpopelnit.

Za jeho rozhodnutím stála věda: bylo to prý hygieničtější, úspornější, čistější – v době, kdy se hroby regulérně vykrádaly a mrtvá těla prodávala mladým medikům na zaučování.

My jsme se (nejen) o něm bavili s Pavlou Hubáčkovou z Náprstkova muzea v našem podcastu a pokud také chcete vědět, jak jsme se dostali od výhružek o uškvařených kulkách po většinové pohřbívání žehem, poslechněte si nás!

No a určitě nezapomeňte zavítat do Náprstkova muzea teď v dubnu, kdy opět vystavují jeho urnu (dle jeho přání)!