Oleg Vojtíšek: Pohřeb má pomáhat, ne škodit: Rozhovor v časopise Lidé a Země

Oleg Vojtíšek a Adam Krecl, autor článku

Rozhovor plný otázak. A odpovědí.

Jaký máte vztah ke smrti? Předpokládám, že po všech zkušenostech strach nemáte.

Stojí za nápadem založení pohřební služby nějaká negativní zkušenost?

Ve vaší organizaci jsou naopak i mladé průvodkyně. Jak ony zvládají profesi, ve které věk hraje roli?

Co musí člověk umět ovládat, aby se stal pohřebním průvodcem?

Je smrt v české společnosti tabu, nebo se situace zlepšuje?

Máte nějakou zkušenost s pohřby v zahraničí?

Existuje nějaká země, jejíž pohřební rituály byste chtěli vidět na vlastní oči?

Kde tedy hledáte inspiraci pro formu pohřbů v Česku?

Daří se vám české smuteční rituály proměňovat?

Vaše webové stránky provází fráze „dobrý pohřeb“. Co znamená dobrý pohřeb?

To mi připomíná Mexiko, kde se věří, že zemřelí zůstávají mezi námi...

Při mých studiích sociální antropologie jsem narazil také na indický obřad sátí, při němž je vdova zesnulého rituálně upálena zaživa s jeho tělem. Viděl jste někdy něco podobného?

Můžete vy sám nějak pomoci pozůstalým s truchlením po pohřbu?

Lidé se dnes při velkých životních změnách často vydávají na poutě. Dokážete pozůstalým připravit i nějakou symbolickou cestu?

Zájemcům nabízíte také pohřbení v lesním hřbitově. Kde jste k tomuto nápadu přišel?

Proč bych se měl nechat pohřbít v lese místo klasického městského hřbitova?

Chodí za vámi lidé s žádostí o opakování pohřbu?

O jaké formy pohřbů je mezi pozůstalými největší zájem?

A zemřelí si tedy svůj pohřeb plánují dopředu sami?

Jaká část pohřbu je pro vás jakožto průvodce nejobtížnější?

Jak mohu sám sebe připravit na smrt?