Tradiční smuteční vazba sestává většinou z růží a lilií. Věnce bývají co největší a visí z nich černé stuhy se zlatým písmem “Vzpomínáme”. Růže a lilie v minulosti měly své opodstatnění: nosily se domů k zesnulému, který tam byl vystavený klidně i několik dní. Jejich vůně tak přehlušila nepříjemný odér, který tělo mohlo vydávat.

Dnes už to tak není: květiny neskrývají smrt, nýbrž oslavují život. Tak proč se držet jen růží a lilií? My věříme, že květiny slouží jako dar: poslední symbol lásky, kterou zesnulému dáte na cestu. Měly by být proto osobní, měly by nám připomínat, že život se rodí a umírá, že je křehký, protože i krásné květiny jednou povadnou a seschnou.

Nedáváme vám vybrat věnec z katalogu. Ptáme se: jaký byl váš zesnulý? Co měl rád? A co vy na něm?

Příklady smutečních kytic, které jsme vázali:

• Kytici žlutých tulipánů pro dospělého chlapa, protože zesnulý je vždy kradl pro svou družku ze sousedovic zahrady - po pohřbu si ji odnesla jako poslední kytici “od něj”.

• Aranžmá lilií s barevnými větrníky pro malého chlapečka, protože rád sledoval větrné mlýny a generátory, jak se točí.

• Aranžmá se skalničkami pro dědečka, protože je pěstoval v zahradě.

• Nebo věnec z třešní a makovic a dalších plodů pro babičku zahrádkářku

• A mnohé další se zajíčky, s nářadím, sportovním náčiním a dalšími osobními ozdobami..

Neobjednáváme cizokrajné květiny, které cestovaly přes půlku světa, protože to nejhezčí už máme tady doma. Dostáváme zadání jako “děda miloval svou skalku, nejradši chodil na houby a do lesa” nebo “ségra milovala luční kvítí a nejoblíbenější barvu měla modrou”. Vznikají tak krásné, osobní aranže klidně z větviček, z bobulí, ale i s plody ze zahrady, nebo třeba květy ovinuté kolem tenisové rakety. 

Snažíme se vždy o kompromis mezi lokálními, sezónními květinami a osobními přáními rodiny.

Co doporučujeme?

• Neobjednávejte kvanta obřích věnců. Objednejte jeden a dejte si záležet na tom, abyste do něj vtiskli kousek osobnosti.

• Počítejte s tím, že hosté stejně květiny přinesou. Pokud si přejete konkrétní květiny, nebo naopak bez květin, napišme to velmi jasně do parte. Někteří třeba místo květin žádají, aby hosté případnou útratu poslali na nějaký dobročinný účel – a rovnou tam dají QR kód na konkrétní sbírku. Proč ne? Sbírku můžeme připravit pro vás.

• Pokud stuhy, tak na ně napište něco osobního. Na pohřbu muzikanta jsme měli například “není to konec, jen jiná stage”.

• Zkuste se rozhlédnout kolem sebe: je zima a štípe mráz? Tak možná nechtějte slunečnice. 

• V neposlední řadě: klidně běžte na zahradu a natrhejte něco sami. Není to neslušné, je to krásné a osobní. Když maminka dostávala v posledních týdnech od syna při každé návštěvě tulipány ze zahrady, ať je dostane i teď. Co víc – ať je dostane do rakve, ať je má v rukou na cestu. Když zapojíme do přípravy květin svoje ruce, oči, ba i nos (čich), bývá to velmi léčivé. Celou tu dobu se vlastně loučíme s našim zesnulým: intimně a po svém. A náš mozek si zvyká na fakt, že už tady není a nebude.

Co s květinami děláme na pohřbu?

Vymyslíme je s vámi, objednáme je a přivezeme. Třeba z nich uděláme květinovou louku nebo památník. Víme, jak takový pohled “do přírody” dokáže krásně uklidnit. 

Květiny můžeme zapojit i do obřadu. Někdy je posíláme po vodě, jindy kvítka necháme plavat v míse se svíčkami. Přímo na pohřbu může rodina věnec vázat z květin od hostů (pokud je to komornější obřad), anebo z nich můžeme vytvořit mandalu či jiný vzorec.

Co s květinami po pohřbu?

Ve smutečních síních mají odpověď jednoduchou: do kontejneru a do spalovny. My ponoukáme vždy rodinu, aby květiny ještě využila. Po pohřbu je v nich vtištěna vzpomínka společného obřadu. 

Nabídněte je hostům. Ty nejhezčí vezměte sami domů. 

Doneste je na hroby vašim blízkým. 

Nebo vám z nich necháme připravit květinový obraz – vzpomínku, která nezvadne a nevybledne. Podrobnosti o květovém obrazu jsou v samostatném článku.

Pokud to necháte na nás, tak my květiny nabídneme těm, kteří je ještě využijí. Třeba takový kostel nebo hřbitov. Odstraníme stuhy, a místní návštěvníci květiny rádi využijí – máme s tím ty nejlepší zkušenosti. Zkrátka se snažíme dělat vše proto, abychom je nemuseli hned vyhazovat. 

Květomluva 

U květin nemluví pouze druh květiny, ale také jejich barva. Pokud je na vás vybírání konkrétních druhů příliš, možná se jen zamyslete nad jejich barvou – co má kytice vyjadřovat?

• Bílá: klid, čistota, smíření, ticho. “Už tě nic nebolí, zůstává jen pokoj.”

• Červená: hluboká láska, silné pouto, respekt a obdiv. “Miloval jsem tě a to smrtí nekončí.”

• Růžová: něha, vděčnost, jemná vzpomínka. “Děkuji, že jsem tě mohl poznat.”

• Žlutá: světlo, přátelství, naděje. “Tvoje teplo a světlo v nás i nadále zůstávají.”

• Fialová: důstojnost, duchovno, úcta. “Tvůj odkaz přesahuje tvůj život.”

• Modrá: klid, mír, smíření, důvěra. “Odcházíš v míru, žal odplaví voda..”

• Oranžová: energie, život, vřelost, vzpomínka na radostné chvíle. “Život si žila naplno.”

• Zelená: přirozenost, úleva, pokračování. „Bolest se ztišila. Zůstává rovnováha.“

• Černá: konec, smutek, uzavření. “Stále to bolí, v tichosti na tebe vzpomínám.”

Afrikán: považuje se za symbol zármutku, ale někteří si ho vykládají jako symbol pravé lásky. Říká “nepřestávám tě milovat”. Kvetou přes léto až po podzim, hlavně v odstínech žluté a oranžové. Jistě jste je už viděli: jsou hlavním symbolem mexického Dne mrtvých, pokládají se na hroby a symbolizují Slunce a život.
Díky vůni a zářivé barvě prý afrikány pomáhají duši zesnulého najít cestu zpět k rodině a ochraňují ji. Také ale rychle vadne: jeho barva nás zahřeje, ale brzy pomine – jako život. 

Chryzantéma: velmi oblíbená řezaná květina, protože kvete většinu roku a má mnoho různobarevných odrůd. V Evropě je pro nás symbolem smrti: po růžích a liliích je proto také často součástí smutečních vazeb. V Japonsku byl ale třeba císařský trůn nazýván “chryzantémový” a tato květina se používá při festivalu štěstí. Tato květina říká “Na shledanou”, vyjadřuje věčnost, lásku a pravdu. 
Místo afrikánů se u nás na Dušičky pokládají právě chryzantémy, protože vyjadřují úctu a důstojné rozloučení, ale také trvalou vzpomínku. 

Eukalyptus: eukalyptus je velmi specifická zeleň, která se rozmohla hlavně díky estetickým boho svatbám. Ale nezapomínejme na to, že eukalyptus je i léčivá rostlina, a při pohřbu nemusí být léčivá nejen na těle, ale hlavně na duši. Pomůže nám se nadechnout (doslova i metaforicky) a pročistí prostor. Symbolizuje ochranu a nové začátky, pro původní obyvatele Austrálie představuje propojení podsvětí, země a nebe.

Možná se cítíte vrženi do proudu událostí a teprve hledáte rovnováhu po smrti milovaného. Nebo vypravujete pohřeb, aby vám pomohl od bolesti, aby se vám alespoň trochu ulevilo. To všechno eukalyptus symbolizuje – mír, harmonii, léčení.

Gerbera: gerbera je květinou všech žlutých, fialových a červených odstínů. Navíc dlouho vydrží, a proto ji mají květinářky tak rády. Pokud jste někdy kupovali babičce narozeninovou kytici, dost možná v ní byla právě gerbera. Je to květina radosti a upřímnosti, nejčastěji se dává na znamení podpory: “jsem tu s tebou, jsi můj přítel”. 

Gerbera není květina velkých emocí, ale spíše veselého, upřímného přátelství.

Hortenzie: hortenzie pochází z Asie, kde vyjadřuje pokoru a upřímnost. Její latinský název značí “vodu” a “nádobu” - protože tato květina potřebuje hodně vody. Známe ji jako typicky modrou, ale může se zabarvovat i do růžova. Má u nás ale také svou historii: Hortenzie se třeba jmenuje půvabná komtesa z Babičky Boženy Němcové.
Její květ je bohatý: podobně jako byl bohatý život zesnulého, plný vzpomínek. Hortenzie nekřičí, ale šeptá: je mi to líto, jsem tu s vámi, jsem rád za to, co jsme spolu prožili.

Kala: kala je svou symbolikou podobná lilii. Je podobně elegantní, obdobně čistá a obdobně oblíbená ve smutečních kyticích, zvláště od 19. století. Narozdíl od ní je ale o mnoho vytrvalejší: vydrží v chladu i větru. Její květ ve tvaru kalichu připomíná náruč, v církvi proto zastává všeobjímající světlo. Je také velmi častou květinou ve svatebních kyticích. To je ale vlastně krásné – mísí se v ní začátek i konec.

Kala nám ukazuje, že krása může být i ve smutku, a že ticho řekne víc než tisíc slov. Pokud chcete zesnulého uctít, ukázat mu, že vše podstatné již bylo řečeno, tak to vyjádříte právě kalou.

Karafiát: kdo by u nás neznal karafiát neboli hvozdík! Na svátky MDŽ za minulého režimu dostala každá žena poctivý červený karafiát jako symbol úcty a lásky. Navíc, protože se v minulosti používal na velkých, oficiálních pohřbech, ho mnoho lidí vnímá jako jeden ze symbolů “chladné důstojnosti”. Karafiát má ale i křesťanský přesah: dle legendy se “zrodil” ze slz Panny Marie, když viděla Ježíše nést kříž. Od toho se mu také domácky říká “slzičky”, a dokonce podle toho vznikl i jeho český název: “gvozd”, tedy hřebík, který svým tvarem připomíná. Latinsky se karafiát označuje jako “Dianthus” po řeckém bohovi Diovi - doslova tedy “Diova květina”.
V Americe se karafiát kupuje na Den matek: růžový pro žijící matku, bílý pro zesnulou. V Koreji se zase dává na Den rodičů jako výraz vděku. Karafiát má tedy nejenom božský původ, ale hlavně jím vyjádříte “Děkuji ti, vážím si tě, teď už odpočívej..”

Kopretina: kopretina je častou květinou, kterou uvidíte v lučních kyticích (neplést s heřmánkem!). Všichni jsme asi jako děti otrhávaly kopretinu se slovy “má mě rád, nemá mě rád..”. To proto, že se kopretině přisuzují magické vlastnosti předpovídat budoucnost. Prý, když si ji dáme pod polštář, se k nám vrátí ztracený milenec. Ať už vyhlížíte projev lásky, nebo ztraceného milence, v jednom vás kopretina nutí dělat to samé: čekat. Musíte být trpěliví, vyjadřujete jí slova “počkám na tebe”. 

Kopretinu máme spojenou s dětstvím: nevinnost, jednoduchost, přirozenost. Na nic si nehraje, nepůsobí okázale. Je důkazem opravdové, čisté lásky bez složitých komplikací. Kdo na rakev položí kopretinu, říká ostatním: náš vztah byl jednoduchý, ale hluboký.

Kosatec: latinské jméno kosatce Iris odkazuje na řeckou bohyni duhy, která byla poslem mezi nebem a zemí. Kosatec tedy funguje jako průvodce duší, jako přechodová květina mezi životem a smrtí. Poprvé je o něm zmínka z dob faraona Thutmose, který si ho prý přinesl jako válečnou kořist ze syrských válek. Později byl kosatec zvolen za symbol římské říše. Proč? Každá část květu prý symbolizuje něco jiného: jedna víru, druhá moudrost a třetí odvahu. 

Obzvláště fialový kosatec má hluboký duchovní význam. Vypráví o víře a naději. Říká “předal si nám vše, co si mohl, teď pokračuješ dál a musíš být statečný: ale nejsi sám, doprovázíme tě”. 

Lilie: jedna z nejznámějších smutečních květin. Má mít zvláštní moc – i když rostla v zahradách pokušení, nikdo se jí nedotkl a ona tak zůstala čistá. Byla symbolem míru a nevinnosti, proto ji také křesťané vkládali do rukou Panny Marie (její zbožná mysl je symbolizována rovným stonkem, pokora svěšenými listy, bohabojnost vůní, neposkvrněnost bělostí). Je ale také symbolem Velikonoc, odkazuje na Kristovo vzkříšení. Kdysi se dávala do hrobu mladým dívkám, které nestihly naplnit “účel” svého života – totiž, počít. Lilie ale nebyla vždy jenom symbolem čistoty: ve středověku se její symbolika úplně otočila a lilie se stala symbolem nevěrných žen. V antice byla zase symbolem plodnosti a sexuality, květinou bohyně Héry. 

Lilie nám ukazuje cykličnost života a jeho vrtkavost: trvá dlouho, než vykvete, ale jakmile se otevře, je nádherná. Postupně uvadá a vydává při tom specifický odér: někteří ho milují, jiní jsou na něj alergičtí a někomu dokonce způsobuje hlavobol. Lilie se stala květinou smrti, protože se věřilo, že duši zesnulého navrátí k nevinnosti a čistotě. S lilií na pohřbu téměř nelze pochybit – leda byl zesnulý z těch, kteří ji nesnášeli, anebo se rodina chce vyhnout tradiční pohřební výzdobě.

Mečík: mečík je krásná, podlouhlá, barevná květina, která působí bohatě a vesele. Říká se mu také gladiola, od latinského gladius - meč. Kdysi se jím odměňovali vítězní gladiátoři. Jakožto takový symbolizuje odvahu a statečnost. Je to květina, která hrdě a vzpřímeně stojí za svými ideály. Když si prý uvážete hlízu mečíku jako amulet, pomůže vám zvítězit.

Mečík je krásným uctěním kohokoli, kdo byl nebojácný a nezalekl se ledaskteré životní překážky. Nebo pro ty, kteří byli čestní, následovali svůj vnitřní kompas a bojovali za to, co je správné. Mečík, stejně jako zesnulý, “neohne hřbet” – a ani vy se nesmíte nechat bolestí položit na kolena. 

Narcis: narcisky jsou poměrně netradiční smuteční květiny, protože je většina z nás má spojené se závistí a pojmem narcis – tedy někdo, kdo je až příliš zahleděný do sebe. Narcis je ale symbolem jara (je to jedna z prvních květin), znovuzrození a víry v posmrtný život. V Číně je to tradičně novoroční květina, pokud vám na čínský nový rok vykvete, bude vaše domácnost naplněna štěstím. 

Obecně se narcis považuje za uznání něčí krásy, jeho křehkost je podobná křehkosti života. Do těžkých časů nám vnáší jemné světlo a naději. 

Nevěstin závoj: nevěstin závoj je velmi často používán jako taková doplňková květina, protože její drobné, bílé kvítky rozbijí monotónnost a těžkost kytice. Ale v tom tkví její síla: nestrhává na sebe pozornost, pouze podtrhuje ostatní květiny. Je to jemná květina, tichá a pokorná. 

Mluví o ryzí lásce a oddanosti (přece jen je i její název spojen se svatbou), ale také nám připomíná křehkost a jemnost života; co kvítek, to milá vzpomínka, která v závěru tvoří pozadí celého jednoho života. 

Pivoňka: tradičně růžové pivoňky prý přivolávají lásku, ale také vás v zahradě chrání před zlem a bouřkami. Její bohatý květ není jen na oko: symbolizuje bohatství, štěstí, naplněnost. Jako kdyby “přetékala” silnými emocemi. 

Při rozloučení pivoňka oslavuje lidský život. Nepláče za ním, netruchlí, naopak: vyjadřuje dobře odžitý život, plný krásných chvil a hlubokých citů. Člověk neodešel v zapomnění – byl milován.

Růže: růže je jedna z vůbec nejbarevnějších květin všemožných velikostí. Tradičně je symbolem lásky, to ví asi každý. Její tradiční rudá barva se spojuje s krví: prý vznikla z krve Adonise a symbolizuje také krev Afrodity, která se zranila o její trny. Není tedy od věci ji považovat i za symbol bolesti – ostatně, Panně Marii se říká “Růže bez trnů”, ale my dobře víme, že takové růže není: tedy nic není dokonalé. A každý zná jistě růženec: podle symbolického přirovnání je každá modlitba jedna růže. Když se pomodlíme růženec, vytvoříme tím symbolický růžový věnec, který potěší právě Pannu Marii. 

Věděli jste ale, že také symbolizuje pomíjivost života, protože rychle uvadá? Římané kdysi slavili na jaře a v létě Dies rosationis, takové růžové slavnosti. Byly to smuteční obřady, při kterých se hroby zesnulých zdobily růžemi nebo fialkami, protože jejich barva připomíná krev. Egypťané, Římané i Keltové považovali růži za květinu duchů, skrze kterou se naše láska dostane k zesnulým.

Pro nás je význam růže jasný: “miluji tě a navždy tě milovat budu, i po smrti”. 

Slunečnice: už malé děti se učí, že květy slunečnice se otáčí za sluncem. Někdo v tomto slunci vidí pravdu: proto je slunečnice také symbolem některých církví, pro křesťany je symbolem Ježíše Krista a lásky, která se stáčí k Bohu. Už pro Inky ale byla symbolem božstva Slunce. To jen dokazuje, jak dlouho je již slunečnice důležitá pro celé lidstvo: prý se v Americe našly zásoby semínek staré více než 3000 let! I proto je slunečnice symbolem dlouhověkosti a vitality. 

Kromě jejího původu ve slunci je ale slunečnice důležitá také svou výškou a barvou. Značí tak hrdost, občas i pýchu (jako ostatně většina květin žluté barvy). Pro většinu lidí je ale slunečnice hlavně symbolem života a léta. Do ponuré atmosféry vnáší světlo a veselost, vede našeho zesnulého za pravdou a nám připomíná, že slunce jednou zase vyjde. Její kruhový květ plný semínek připomíná spirálu života: neustále se točí, nezastavuje.

Tulipán: dnes potkáme tulipány v každé české zahradě, ale kdysi se jeho cena vyvažovala domem. Byl také spojován s jarem, ale dnes ho lze sehnat z Nizozemska s dostatečným předstihem téměř kdykoli. Na první pohled je jednoduchý: brzy ale zjistíte, že má mnohé vrstvy. Jeho zdánlivá jednoduchost je elegantní, ale přitom působí vřele, skoro až “domácky”. Může mít tolik významů, kolik může mít barev, ale ten hlavní je obdobně prostý: “mám tě prostě rád a budeš mi chybět”. Tulipán neznačí zármutek jako lilie, ani hlubokou, vášnivou lásku jako růže. Je zkrátka klidný, ale srdečný.