Umělá inteligence přivádí mrtvé zpět k životu. Pohřební průvodce varuje, proč nechat nebožtíky spát
Firmy nám dnes slibují, že znovu dokáží vytvořit naši zesnulou maminku, dceru, bratra, tatínka, babičku. Jinými slovy vytvoří digitálního avatara, s nímž si budete psát, mluvit, uvidíte se na videu a ve virtuální realitě se můžete dokonce potkat. Smrt blízkého nás zasáhne jako máloco. Chybí nám jeho přítomnost, chceme si naposledy promluvit, naposledy se vidět, potěšit, doříct, co jsme nestihli nebo napravit staré křivdy, abychom ulevili svědomí, že je mezi námi a zesnulým vše v pořádku.
Pohřební průvodci tomu přezdívají digitální duch. Stačí jen vyplnit osobní údaje, nahrát fotky, videa či záznam hlasu, zodpovědět pár dotazů, nasdílet profily ze sociálních sítí a zaplatit nějaký ten dolar. No a hele, milovaná osoba po pár kliknutích znovu ”ožije” a je tu pro nás. Je to sci-fi, sen, realita? Skutečnou inovací by bylo, kdybychom se přestali smrti tolik bát a dokázali se s milovanými rozloučit v klidu a porozumění. Ale my ne, chceme do toho fyzicky zapojit i technologie. Pohřební průvodce Oleg Vojtíšek ale truchlící právě před tímto varuje, dnes a denně to vidí ve své praxi, digitální duchové nadělají víc škody než užitku.
Jak podpořit rodiče, kterým zemřelo miminko? A jakým frázím se obloukem vyhnout? Píše Adriana Kábová pro Maminka.cz
Téma smrti se v Čechách často zametá pod koberec, smrt kojence je tabu snad dvojnásobné. Jenže pro mnoho rodičů je to bohužel tvrdá realita. Následující tipy jsou založeny na zkušenostech pohřebních průvodců, a hlavně doporučeních mnoha rodičů, kteří smrt miminka zažili a setkávali se s různými reakcemi okolí. Některé jim velmi pomáhaly, jiné jim naopak sypaly sůl do rány. Mějte na paměti, že každý ztrátu dítěte prožívá jinak a níže zmiňované body nejsou naprosto univerzálním návodem.
Nic ale nezkazíte tím, když si s rodiči upřímně promluvíte a zeptáte se, co jim je příjemné a co ne. To jistě ocení více, než kdybyste o smrti jejich miminka úplně mlčeli nebo se jich dokonce začali stranit. Je důležité také zmínit, že každý z rodičů pravděpodobně truchlí jinak a je možné, že jiné věci z vaší strany pomohou mamince a jiné tatínkovi miminka. A nebojte se jejich emocí a slz, jsou často tou hlavní ozdravnou cestou k zahojení nejsyrovějšího žalu.
Kateřina Svobodová je průvodkyní po pražských hřbitovech.
Kateřina studovala dějiny umění a hřbitovy jsou plné umění.
Umění v jeho originálním umístění, v přirozeném prostoru, ne v galerii podle kurátorského záměru.
V krásném prostoru, v přírodě, v tichu, v souladu s přírodou i městem kolem.
Ale dnes už se funerální plastiky téměř nedělají. Co dělat, aby se vrátily?
A může příprava sochy na hrob pomoci zprocesovat smrt blízkého?
Měli jsme přece několik klientů, kteří sami vyráběli rakev, a jim to pomohlo.
Vyráběli jsme s dětmi urny z LEGO.
A když už jsme u dětí, tak vidíme jako velký problém, že nikdy nebyly na pohřbu, ani neviděly nikoho mrtvého - a tam někde začíná celospolečenské vytěsnění smrti.
Tak co kdybychom jim pomáhali seznámit se se smrtí tím, že je budeme brát na hřbitov?
Třeba v hodině dějepisu: Ať vidí Boženu Němcovou a Nerudu a Čapky a Dvořáka se Smetanou na Vyšehradském hřbitově. A s nimi i vše další.
Zní to přirozeně a dokonce i levně.
Takže jsme při natáčení podcastu vymysleli projekt "Děti na hřbitov".
Každopádně, přijďte na prohlídku hřbitova s Kateřinou, termíny najdete v její Facebookové skupině "Všem tafofilům", nebo na stránkách Hrbitovy.cz.
Český rozhlas Radiožurnál: Adriana Kábová jako host Lucie Výborné. Po bizarní zkušenosti s pohřební službou po smrti svého dítěte jsem se rozhodla pohřebnictví v Čechách změnit.
Adriana Kábová je antropoložka a pohřební průvodkyně.
Už během zkoumání indonéských kultur se dostala na tradiční pohřby, při kterých se obětují zvířata. „Přestože mé téma původně nebylo pohřebnictví, v Indonésii jsem se účastnila pohřbů v první řadě,“ popisuje.
Po vlastní zkušenosti s úmrtím miminka se rozhodla změnit pohřebnictví v České republice a stala se pohřební průvodkyní.
Co všechno tato práce obnáší?
A jak se dokázala vyrovnat se ztrátou dítěte?
Smrt není opakem života, je jeho součástí, říká pohřební průvodce Oleg Vojtíšek v Českém Rozhlase Plzeň
Spolek Pohřební průvodci běžně pořádá pohřby v přírodě, ale třeba i v nějaké vilce nebo salonku. „Velkou tradicí už je dnes sázení stromů. Strom je krásná živá památka, dává nám stín, vláhu, musíme o něj trochu pečovat a tak, jak roste, tak se my sžíváme se ztrátou. Nebo necháváme napsat klienty na papír to, co si nestihli říct se zesnulým, papíry složíme do lodiček a ty pustíme po řece. Vzkazy se dají napsat také na balonky, které vypustíme. Naší specialitou je třeba to, že v balónu můžeme vypustit popel zesnulého do stratosféry,“ popsal Oleg Vojtíšek.
Ekologický pohřeb jen v rubáši: je to možné, nebo ne? Polemika v Ekonews.
Zakladatel společnosti Pohřební průvodci Oleg Vojtíšek je přesvědčen, že pohřbívat do země lze v Česku legálně i bez rakve.
Podle něj je řešení namísto hrobu vykopat mělkou podzemní dřevěnou hrobku, vyztužit ji prkny a uzavřít pevnou deskou z tvrdých dřev. Do ní pak položit tělo zavinuté do šátku z přírodních materiálů.
Pohřbu bez rakve podle ministerstva nic nebrání.
Tento resort má už dva roky pracovní skupinu, která se takzvaným zeleným pohřebnictvím zabývá. Nedávno výsledky své práce ministerstvo prezentovalo i krajským hygienickým stanicím. V zákoně přitom žádnou legální překážku pro uložení těl bez rakve nevidí.
Podle mluvčího Hřbitovů a pohřební služby hl. m. Prahy Jiřího Královce v současné době vzniká řád pohřebiště Louky vzpomínek a vede se o něm živá diskuze. „Žádný zodpovědný správce pohřebiště se do toho (varianty bez rakve, pozn. aut.) ale a priori nepohrne. Razítko od ministerstva pro místní rozvoj stačit nebude, spoustu dílčích pravomocí mají v pohřebnictví jiné úřady a jedním z nich je hygienická stanice,“ říká Královec.
Výsledkem jednání podle něj bude nejspíš to, že se na louku začne pohřbívat v dřevěných rakvích.